Láhev parfému, nádoba vyrobená k uchování vůně. Starý příklad je egyptský a datuje se do doby kolem roku 1000 před naším letopočtem.Egypťané hojně používali vůně, zvláště při náboženských obřadech;v důsledku toho, když vynalezli sklo, bylo z velké části používáno pro nádoby na parfémy.Móda parfémů se rozšířila do Řecka, kde se nádoby, nejčastěji terakotové nebo skleněné, vyráběly v různých tvarech a formách, jako jsou nohy v sandálech, ptáci, zvířata a lidská hlava.Římané, kteří považovali parfémy za afrodiziaka, používali nejen lahve z lisovaného skla, ale také foukané sklo poté, co ho na konci 1. století př. n. l. zničili syrští skláři.Móda pro parfémy poněkud poklesla s nástupem křesťanství, což se shodovalo s úpadkem výroby skla.
Ve 12. století přijal Philippe-Auguste z Francie statut prvního cechu parfumérů a ve 13. století se benátské sklářství stalo dobře zavedeným.V 16., 17. a zejména 18. století nabíraly flakony na vůně různé a propracované podoby: byly vyrobeny ze zlata, stříbra, mědi, skla, porcelánu, smaltu nebo jakékoli kombinace těchto materiálů;V 18. století byly lahvičky s vůní ve tvaru koček, ptáků, klaunů a podobně;a rozmanité téma malovaných smaltovaných lahví zahrnovalo pastorační výjevy, chinoiseries ovoce a květiny.
V 19. století se do módy dostaly klasické designy, jaké vytvořil anglický výrobce keramiky Josiah Wedgwood;ale řemesla spojená s flakony se zhoršila.Ve 20. letech 20. století však Rene Lalique, přední francouzský klenotník, oživil zájem o lahve výrobou příkladů lisovaného skla, které se vyznačovaly ledovými povrchy a propracovanými reliéfními vzory.
Čas odeslání: 12. června 2023